Naše trápení začalo když byly Veronice necelé tři roky a skončila na infůzích v nemocnici v Motole. Měsíc zvracela, měla nedostatek železa a hlavně měla zácpu. Náš dětský lékař nás do nemocnice opakovaně posílal a oni zas zpět domů, že stav zatím nevyžaduje hospitalizaci.
Během této doby zhubla z 16kg na necelých 12kg, a nakonec byla přijata pro dehydrataci. Absolvovala všechna možná vyšetření s nulovým výsledkem. Při jednom ultrazvukovém vyšetření dostala dcera vypít nějaký roztok a bylo mi řečeno, že do dvou dnů z těla odejde. Protože se tak nestalo, upozornila jsem je a dcera dostala klystýr. Tím se asi střeva zas probudila k životu a my šly z nemocnice s tím, že se jednalo pravděpodobně o virózu a bylo mi zdůrazněno, že jí musím dávat pravidelně celozrnné pečivo atd., aby už k takové zácpě nedošlo. Po roční kontrole na gastroenterologii se nás zeptali jestli dodržujeme doporučenou stravu ( celozrnné pečivo, vločky, vynechat čokoládu…) a pravidelně dodáváme železo. Namítala jsem, že má dcera občas zácpu a je unavená, ale byly jsme pozvány opět za rok, bez jediného odběru krve. Domluvila jsem se s dětským praktickým lékařem na pravidelných kontrolách hladiny železa a takto jsme nadále přežívaly. V šesti letech se vše opakovalo znovu, včetně hospitalizace. Diagnóza zněla – viróza. Z Veroniky se stalo věčně unavené drobné dítě. Během let jsme zkoušeli různé lékaře, ale většinou to končilo tím, že bychom měli vyhledat psychologa. Argumentovalo se tím, že je to způsobeno stresem ve škole ( měla samé jedničky), že se jí stále ptáme jestli ji nebolí břicho a tím to vlastně způsobujeme… Když bylo Veronice deset, stav se zase zhoršil, pravidelné zvracení, váha jí klesla na 25kg. Odvezli jsme ji do dětské nemocnice Ke Karlovu a p.primář Frühauf, po té co si vyslechl Veroničin příběh, nechal nabrat krev a naše trápení po téměř osmi letech skončilo. Veronika jako zázrakem za dva roky vyrostla o 15cm a přibrala 15kg, stala se z ní veselá dospívající slečna s jediným omezením a tím je bezlepková dieta. Celá rodina jsme následně podstoupili krevní testy, s výsledkem že já mám celiakii také a dcery se musí sledovat. Po dvou letech byla mé nejstarší dceři udělána také biopsie, přestože krevní testy byly v normě, s výsledkem že i ona trpí celiakií. Nejmladší dcera má biopsii podstoupit za 14-dní. Přestože jsme na dietě ( zatím ) tři, nestěžujeme si, naučily jsme se s ní žít. Holky dojíždí na víceleté gymnázium, domů se vracejí až okolo páté hodiny a do té doby musí vydržet se svačinou.