Lenka

Ve snu by mě nenapadlo, že se mě tohle může dotknout. Byla jsem úplně zdravá a šťastná. Jediné, co se u mě začalo objevovat, byla lupénka na kůži. Kůže je odrazem toho, že se v těle něco děje.

Porodila jsem svou nádhernou dceru, své první miminko. Měla jsem oporu partnera. Já sama jsem si všimla, že se hodně kroutí dcera do luku a hodně pláče, a s tím jsem šla do Motola. Tam mi bylo řečeno, že by mohla mít něco s mozkem.

V období covidu jsem s ní byla zavřená v nemocnici s touto myšlenkou v hlavě. Psychicky jsem to nezvládla a zkolabovala jsem přímo tam.

Nakonec se ukázalo, že dcera měla jen prdíky a že mě doktorka zbytečně vyděsila. Já jsem ale mezitím skončila na JIP po epileptickém záchvatu a následně jsem musela docházet k psychologovi.

Od té doby se u mě objevila krev a hleny ve stolici. Následovala série vyšetření a opakované ujišťování, že je to jen hormonální a že je to „jen po porodu“. Prošla jsem tolika lékaři, až nakonec jedna z nich řekla diagnózu: ulcerózní kolitida, celiakie a intolerance laktózy.

Nikomu bych nepřála, aby si něčím takovým musel projít právě ve chvíli, kdy se má radovat ze svého prvního miminka. Pokud má někdo podobný osud, klidně mě kontaktujte na Instagramu @lena_ig_90. Ráda budu podporou, protože jsem si tím sama prošla a nikdy se nenechte lékaři odbýt. Člověk cítí, že je něco špatně – a není to jen obyčejné „po porodu“.

Lenka