Přednášky ze SummerCampu v Berlíně

"Recent Advances in Pathophysiology and (Potential) Therapy in Celiac Disease" **Současné pokroky ve zkoumání patofyziologie a (potenciální) lečby celiakie** V úvodu přednášky bylo představeno nejnovější základní schéma nastartování celiakie. Model propuknutí celiakie se rok od roku zpřesňuje, nové poznatky, s nimiž byli účastníci SummerCampu seznámeni, byly prezentovány například na Mezinárodním sympoziu o celiakii v Amsterdamu v dubnu 2009. Zajímavé byly snímky, na nichž bylo možné srovnat povrch zdravého střeva a střeva s vyhlazenými klky. Pro mnoho účastníků přednášky to byla první příležitost se takto dopodrobna seznámit se svou nemocí a se svým „úhlavním nepřítelem“, lepkem. Lepek, neboli gluten, představuje pro obilné zrno bílkovinnou zásobárnu. Je složen z bílkovin glutelinu a prolaminu. Pro celiaky jsou nebezpečné především tzv. prolaminy, které jsou na rozdíl od druhé složky lepku, glutelinu, rozpustné v alkolholu. Prolamin v pšenici se nazývá gliadin, v žitě sekalin a v ječmeni hordein. Pro názornost byl součástí prezentace také 2D model α-gliadinu s barevným vyznačením jednotlivých aminokyselin, jimiž je tvořen. Po spíše obrázkové první části následovala část druhá, týkající se historie, současnosti a výhledů léčby celiakie. Jako první z odborníků zabývajících se celiakií byl zmíněn Aretaeus z Kappadocie ze 2. století před naším letopočtem, u nějž najdeme první popis celiakie. V roce 1669 Vincent Ketelaer píše o aftovitých vřídcích v ústech („De aaphthis nostratibus, sen belgarium Sprouw“). Koncem 80. let 19. století poskytuje britsý pediatr Samuel Gee první moderní popis nemoci a konstatuje (což se ukáže být velmi důležité), že má-li být pacient s touto nemocí vyléčen, nepůjde to jinak než prostřednictvím úpravy stravy. Až do 40. let 20. století byla zaváděna u celiaků nejrůznější dietetická opatření (vyloučení mléka, banánová dieta), ale systematické analýzy různých způsobů stravování a nalezení „toxických“ obilovin proběhly až ve 40. a 50 letech, především zásluhou W.K. Dickea. Současná jediná známá léčba celiakie spočívá v dodržování bezlepkové diety, tedy vyhýbání se pšenici, žitu, ječmeni a v některých případech i ovsu a výrobkům z nich. Nevýhody diety jsou především její finanční náročnost, komplikovanost jejího dodržování a mnohdy také snížení chuťových kvalit bezlepkových produktů. I proto se v posledních letech zamýšlela řada odborníků nad alternativním způsobem řešení problému zvaného celiakie. V přednášce jich bylo zmíněno pět. Jednou ze zkoumaných cest byla genetická modifikace pšenice tak, aby byla snížena její toxicita pro celiaky a přitom se nezhoršily její potravinářské vlastnosti. Tento výzkum, jenž byl financován Spolkovým ministerstvem pro vzdělávání a výzkum a na němž spolupracovala výzkumná centra v Ulmu, Mnichově, Hamburgu a Londýně, byl však v roce 2005 zastaven. K dalším potenciálním řešením patří modulace imunitní reakce organismu inspirované případem dvanáctileté dívky, u které zmizela celiakie v důsledku transplantace kmenových buněk při akutní leukémii (z roku 2007). Teoretickou možností by bylo také potlačení (lokální či systémové) zánětlivé reakce nebo zamezení vstřebávání škodlivých prvků ve střevech. Metoda, které byl věnován zbytek přednášky a která se jeví jako výrazně perspektivní, je tzv. štěpení antigenů. K němu by docházelo hned na začátku trávicího procesu, a to pomocí enzymu prolyl-endopeptidázy z houby Aspergillus niger (kropidlák černý). Enzym by byl pacientovi podán perorálně a zamezil by obvyklé reakci organismu na lepek. Výzkumy ukázaly snížení či dokonce vymizení gliadinových epitopů stimulujících T-lymfocyty v chymu, ale zatím jde jen o pokusy in vitro. Odhadovanými nevýhodami metody je především její předpokládaná vysoká finanční náročnost a také to, že štěpení by nebylo vždy stoprocentně úplné. Oproti tomu stojí výhody spočívající v tom, že by metoda vždy fungovala a neměla by žádné vedlejší účinky na organismus. Mohla by být používána v určitých situacích, například v neznámém prostředí, kde není stoprocentně zaručitelná bezlepkovost stravy, či v případě dietní chyby. "Gluten-free diet and healthy nutrition" **Bezlepková dieta a zdravá výživa** Dr. Claudia Parys Přednáška připomenula zásady zdravé výživy, které platí pro celiaky stejně jako pro většinovou populaci. Zvláště se zaměřila na otázku ovsa. Nad jeho vhodností pro celiaky se stále vedou diskuze. Hlavním problémem spojeným s ovšem je jeho častá kontaminace jinými, lepkovými obilninami, především ječmenem. Komplikací je také to, že jedna ze dvou komerčně dostupných sad pro testování obsahu lepku nereaguje na bílkoviny z ječmene. Pokud jde o zaručeně čistý (tedy nekontaminovaný) oves, může do jídelníčku celiaka přinést řadu pozitiv: oves má nízký glykemický index, vysoký obsah vlákniny a příznivý vliv na vstřebávání cholesterolu ze střeva a jeho konzumace rozšíří pestrost a chuťové možnosti diety. Je ovšem třeba konzumovat jen ovesné výrobky od prověřených výrobců a jejich zavádění do stravy konzultovat s lékařem.